Cesta vědomého muže

Tentokrát to nebude nic o umění, ale bude to můj osobní příběh, ohlédnutí za ročním kurzem Cesta vědomého muže. Jedná se o řadu čistě mužských víkendů, kdy společně sdílíme to, co to pro nás znamená „být mužem“. Na úvod bych možná měl vysvětlit, proč o tom vlastně píšu. Moje osobní motivace, proč do kurzu jít, byly pochyby o sobě samém a neurčitý pocit, že nejsem „dost chlap“, které přišly po rozchodu. Druhý důvod je ten, že si myslím, že tohle téma obecně v naší společnosti chybí. Nemluvíme dostatečně o tom, co to znamená být mužem, být synem, být otcem, být partnerem, nemluvíme moc o tom, jak vnímáme svoje role ve společenství. Co můžeme druhým přinést, obohatit je. Myslím, že spousta mužů by podobný kurz potřebovala. V podstatě se jedná o obdobu mužské iniciace, jakou mají různé domorodé kmeny a v naší kultuře se postupně vytratila.

Jak kurz probíhal

Každý víkend měl svoje nosné téma a probíhal na samotě uprostřed přírody. Téma prvního víkendu bylo „Mužská síla a vztah s otcem“ (pro mě absolutně nejsilnější víkend), další byla vztah s matkou a ženami obecně, vnitřní dítě, spiritualita, síla a agrese, zranitelnost, potřeby… V létě pak bylo devítidenní ústraní v přírodě, kdy jsme část z tohoto času strávili o samotě v lese a hledali svou vizi (druhý vrchol kurzu, k tomu se ještě dostanu).

Bylo nás asi 10-13 chlapů mezi 26-40 lety plus 3 průvodci. Vždy jsme seděli v kruhu, tak aby každý viděl na každého a když jsme mluvili, tak mluvil vždy jen ten, kdo držel „mluvící předmět“. Ostatní v tu chvíli jen naslouchali. Když domluvil, bylo vždy chvíli ticho, aby to, co bylo řečeno, mohlo být také vstřebáno, než začne mluvit někdo další. Nešlo o to reagovat na příběhy druhých, nějak je soudit nebo komentovat. Šlo o to, vyslechnout si jejich příběh, bez přerušování, bez otázek a hloupých, legračních komentářů. A pak říct ten svůj. Už jen naslouchání osobním příběhům bylo samo o sobě terapeutické a obohacující. První víkend, kdy jsme probírali vztah s otci, byl emočně neuvěřitelně náročný. Pro všechny. Dokud člověk neslyší v takhle koncentrované podobě bolesti a traumata druhých mužů, tak si myslí, že je v tom sám. Nebo to má v sobě zazděné a je „v pohodě“, protože na to nemyslí, vytěsnil to ze svého vědomí. Ale nevyřešený vztah s otcem jakožto vzorem mužské síly nám chlapům tu sílu bere. Nemáme ji pak odkud brát, neumíme s ní zacházet a často to ani nevíme. Neumíme pak sami být dobrými otci našim dětem nebo dobrými partnery našim ženám, protože místo podpory a povzbuzení druhým si foukáme svoje bebíčka a toužíme po pozornosti a uznání, které v dětství chybělo. (Neříkám, že to bylo takhle u mě, já jsem měl dětství krásné, ale dospívání bylo dost krizové.)

Nebylo to ale jen o povídání a naslouchání, to by se ani nedalo vydržet na celý víkend 🙂 Dělali jsme i různá cvičení, rituály, někdy byl večer i kvalitní film k tématu.

Ezokecy

Jednak kvůli své špatné zkušenosti, ale i kvůli racionalitě jsem dost skeptický k duchovním a ezoterickým věcem, takže jsem měl trochu obavu, kolik jich na Cestě vědomého muže bude. Z počátku jsem s tím vnitřně bojoval a kritizoval, ale pak jsem si řekl, že kvůli kritizovaní jsem tam přeci nepřijel. Nechal jsem to být, nechal jsem to působit s tím, že se nad tím zamyslím potom (a dobře jsem udělal). Pochopil jsem, že rituály jsou v podstatě něco jako mentální zkratka, psychologický hack, jak se dostat k nějakému cíli. Třeba si najít klacek v lese, který bude personifikovat vaše přání na dalších několik měsíců a pak ho před ostatními vyslovit a klacek spálit. Z hlediska objektivního světa se nic nezměnilo, jen jste spálili kus dřeva, ale změnilo se něco ve vaší mysli, a o to jde. Když se pak za pár měsíců sejdete u stejného ohně znovu a vyslechnete si příběhy druhých mužů o tom, jak si svoje přání plnili, má to velký náboj.

Jeden z průvodců mi zhruba v půlce kurzu dal zpětnou vazbu, že ze mě cítí ztrátu víry. Vyrůstal jsem ve věřící rodině, ale během dospívání jsem se dostal do vlivu jednoho rádoby „duchovního mistra“ (byl to vlastně jen obratný manipulátor, který se uměl dostat lidem pod kůži.) Tahle silně negativní zkušenost mě na dlouhou dobu ovlivnila a z velké části stojí za mou skepsí co se duchovna týče. Jsem od té doby opatrný a racionalistický. Chci mít věci zdůvodněné a podložené, dobře spočítané. Nicméně, ne všechno jde řešit jen rozumem a tohle byla jedna z těch věcí. Během medicínské procházky jsem po letech znovu navštívil místa, kam jsem jezdil s „guruem“ a došlo mi, jak jsem svoji víru ztratil. Během následujících měsíců jsem v sobě dělal inventuru, četl jsem si staré deníky a prohlížel staré fotky. Bylo to léčivé. Odemkl jsem v sobě i zvenku místa, která byla dlouho tabu, zasunuté vzpomínky, o kterých už jsem ani nevěděl, že je mám. Našel jsem v sobě klidnou sílu, větší sebedůvěru, víru ve svoje schopnosti. Je to dlouhodobý proces a některé změny jsou zjevné až po delší době.

Logo Cesty vědomého muže

Vision Quest

Uprostřed léta jsme se sešli na devítidenní ústraní v přírodě, z toho čtyři dny jsme strávili o samotě a o hladu v lese. Hledali jsme svoji vizi. Když jsem to slyšel poprvé, tak jsem si říkal, že to bude nějaká ezoblbost a moc se mi do toho nechtělo. Ale vize není o tom mít nějaké duchovní zjevení, ale spíše o pochopení svojí aktuální situace a vytyčení směru, kam se chci dostat. Takže vlastně takové uvědomění „teď jsem tady, protože se stalo to a to, a chci se dostat tamhle“ nebo „mám tenhle problém a ten chci nechat za sebou“. Během přípravy na vision quest jsme opakovaně mluvili o tom, co je náš záměr. Co chceme během těch čtyř dnů samoty a hladu v lese vyřešit. Postupně jsme se dostávali na dřeň, až těsně před odchodem jsme vyslovili konečnou podobu našeho přání. Moje bylo „ať zemře, co má zemřít a udělá místo novému“. A to se i stalo. Celý loňský rok byl transformativní a letošní v tom pokračuje, i když jinak.

Vision Quest byl pro mě druhým vrcholem kurzu. Rituální rozhovor s ohněm a se smrtí byl silný. Zážitek hladu a otupělosti, bouřka, která mi zbořila stan, únava, pomalé toulání se krajinou bez síly, noční bdění a zima…

Naši průvodci Cestou vědomého muže

Co se mi nelíbilo

Pro mě osobně mohl být kurz i kratší, některé víkendy jsem měl pocit, že se toho tolik neděje. Byla to také návštěva mimo moji běžnou sociální bublinu (IT lidi + umělci + Vokno). Potkal jsem tam lidi, kteří žijí v úplně jiném myšlenkovém světě než já (někteří čtou proruské weby, jiní slyší anděly, nesnášejí EU, mluví s ohněm, dělají homeopatii, atd). Z počátku jsem měl problém tohle skousnout, ale pak jsem si řekl, že to nemusím hned odmítat a zkusím si to jen pozorně poslechnout. Nemusím mít vždycky pravdu a nemusím ji druhým za každou cenu dokazovat. Třebas nesouhlasím, ale zajímá mě příběh těch lidí, který je za tím, a občas je to dost zajímavé.

Poděkování a inspirace

Chci tímto poděkovat průvodcům, kteří nás kurzem vedli, za jejich zpětnou vazbu a třeba vás inspirovat k tomu zkusit to také. Pokud vás to zajímá, podívejte se na http://www.cestavedomehomuze.cz/ Můžete také přijít na Mužský kruh, což je setkání mužů jednou za měsíc, kdy se sdílí na nějaké téma, které nás zajímá. Nově běží také OTA neboli Otec v akci, setkávání otců. Je to opět nekomentované sdílení osobních příběhů na různá rodinná témata (Jak vychováváme děti, rodičovství versus milenectví, jak se změnil vztah partnerů po příchodu dítěte atd). Člověk tam slyší často silné koncentrované příběhy druhých mužů. Nekomentuje, nehodnotí, jen poslouchá a pak řekne svůj příběh. A vždy si z toho něco hodnotného odnese.

Kam dál?

Pokud vás tohle téma zajímá tak, doporučuji film Lost Borders. Je to dokument o obdobném kurzu pro americké teenagery. Jeden z nejsilnějších filmů, co jsem za poslední rok viděl. Je těžké ho sehnat, ale na uložto je k dostání v nízkém rozlišení. Normálně odkazy na uložto a podobně nesdílím, ale v tomto případě udělám vyjímku.

Nebo se někdy přijďte podívat na Mužský kruh, pokud jste z Liberce tak http://www.muzskykruhliberec.cz/index.php/cs/.

Dejte vědět svým přátelům, jaké pěkné obrázky jste našliShare on FacebookShare on TumblrTweet about this on TwitterShare on Google+Pin on PinterestShare on LinkedInBuffer this page